HiP-HoP

Píše se leden roku ’85 a do rodiny Petřinových se narodí mladý syn Ota, který své jméno podědil po otci, hudebním producentovi Otu Petřinovi. Jeho matka Hana Petřinová má v hudební branži též více než jenom konexe, a tak jablko nepadne daleko od stromu a synáček tak aspiruje stát se v hudbě někým.

Ač jsou rodiče na tuto dobu spíše lépe situováni, dětství prožívá v normální rodině – bydlí v malém domku v Libčicích u Prahy, které jsou v té době proslulé jako „Heroin City“. Žije zde více jak polovina obyvatel tmavší pleti, a tak s nimi později budou nevyhnutelné i fyzické konflikty.

Co se týče hudby, jeho nadání se objevilo již zpočátku, když od tří let začal hrát na bicí. Jeho otec ho v tom namísto korekce výchovy více než podporoval, a tak tehdy stěžejním kamenem rodiny pro mladého Otu byla matka, jejíž styl výchovy byl jaksi striktnější.

Z koloběhu rodinného štěstí a pohody však začal vybočovat tehdy, když se v jeho povaze začaly naplno objevovat prvky cholerika. A byť lze o něm říct, že i v dospívajících letech byl slušný, vždy měl v záloze připravenou nějakou tu invektivu nebo rovnou násilnější způsob reakce.

Nastoupil teda na základní školu, kterou za celou docházku změnil celkem 3x, což byla souhra různých aspektů. Jedním z nich byly i bitky, protože vždycky když se pral, stálo ho to kázeňské postihy.

Mění se i jeho muzická orientace – předtím se hodně věnoval Rocku a Hard Rocku, ale teď jakožto starší začal poslouchat rap. Jeho idoly byly ikony jako Tupac nebo Brian Austin Green, a vůně hiphopové kultury byla natolik silná, že se pokusil i o něco vlastního. Zvolil si přezdívku Marpo a šel do boje!

První nahrávky byly spíše různá dema, tapy a další věci, s nimiž asi každý MC začíná. Následovně přišly první „unofficial beefs“. Konkrétně se ještě se svýma kámošema začal navážet na zaoceánské rappery přes jedno internetové fórum. Samozřejmě poté přišly na řadu i battly, takže bylo skutečně kde sbírat skillz.

Poté nastupuje na novou školu – obchodní akademii s jazykovým zaměřením a rozšířenou výukou angličtiny a němčiny. Zde se sice už nepere, ale jelikož je vášnivý fanoušek Sparty, občas si to s někým kvůli až příliš spontánním reakcí rozdá na tribuně, čímž si – když se stane slavným – vybude u odpůrců status neonacisty a člověka, který do rapu vnáší násilí.

Jak stále zkouší nahrávat, vystupuje i po klubech, čímž se lidem dostává pod kůži. Musí také změnit svůj styl – nejprve rapoval v angličtině, jelikož čeština se mu zdála jako nezpěvná, avšak nakonec přeci jenom kvůli žádosti fanoušků přechází do mateřského jazyka, a ač není doba rapu tak přívětivá, jeho názory na ní nejsou až zas tak skeptické, jak by se očekávalo.

V českém undergroundu se poměrně se slušným jménem a dobrými zkušenostmi chystá vydat regulérní album, na jehož produkci se má podílet Gipsy. Počin, z něhož jako singl pro rádia vychází skladba „Jsem“, kterou v hudebních hitparádách doprovází i videoklip, má poměrně značný úspěch.

Poté, co se tento akt uskuteční, jeho jméno strmě nabírá na úspěchu. Je znám nejen mezi vybranými posluchači, ale pod kůži se dostal v podstatě celé posluchačské základně. Nyní tedy koncertuje, dělá různé akce, snaží se prosadit. Je však mnohými konfrontován, což vede ke spoustě beefů, jako například s Neplatnou Identitou či s Indym ze skupiny Indy & Wich.

Získává si slávu a respekt, a když anoncuje vydání nové desky, nedočkaví jsou nejen fanoušci, ale i řadoví posluchači, kteří stále dokola omílají jeho debut.

„Líbí se mi, že se můžu vyjádřit, líbí se mi, že mě poslouchaj deseti tisíce lidí a sdílej třeba stejnej názor. Baví mě, že k nim můžu promluvit a třeba si z toho něco odnesou,“ objasňuje na adresu svého vzestupu, jenž se uskutečnil v roce 2005, kdy již první rokem začal studovat vysokou školu právní.

Jeho pohled na studium je také pozitivní, což z Marpa vzhledem k jeho všestranným zálibám možná dělá jakoby renesančního člověka. Nejenom studium, rap a bojové umění totiž naplňují jeho život.

S přívlastkem člověka, který se umí prát a který má zkušenosti s různými bojovými styly, se rozhodne svůj život zasvětit Thajskému boxu (Muay Thai), čímž si získá kontakty s thajskou kulturou. Věnuje se také studování thajštiny, románské kultury a dalších odvětví, což z něj dělá poměrně vzdělaného člověka. A jak sám říká, nestíhá a jeho den je více než přetížený.

Přichází rok 2006 a s ním i akce Rap Fight, kde se bojuje nejprve o 50 000 Kč a s následujícím kolem pak i o sto tisíc. Marpo tuto akci vyhraje a následovně se proti němu kvůli nelibosti jeho výhry postaví boss velké organizace, Abdul 52 z Boom Bapu.

Začíná tak poměrně důležitý beef, a protože Marpo během jednoho léta všechny své spory takříkajíc skoro všechny urovnal, toto do celé české scény vnáší nové elementy. Jamsem Colem a celým Boom Bapem je osočen, že je nacista a že jeho styl se nedá zařadit do Hip-hopu.